Sázka

27. srpna 2010 v 18:48 | Yuri |  Jednorázovky
Jednorázovka, kterou zplodila má depresivní nálada.


Každý den, každou noc jsi okupovala mé myšlenky, mé sny. Neposlouchala jsem přátele kteří mi říkaly jaká doopravdy jsi. Byla jsem tak zaslepená láskou, že bych ti dokázala odpustit snad všechno. Když jsem mohla být s tebou, cítila jsem se šťastná, chovala ses ke mně jako k princezně a říkala si, jak tě můžou všichni mí přátelé nenávidět. Když se na to teď zpětně dívám, lituju toho a nenávidím tě, a hlavně nenávidím sebe, za to jak jsem byla hloupá a naivní, myslela jsem, že to myslíš vážně. Ale proč bys to dělala? Byla jsem jen sázka, vzpomínám si na ty slova, která mi otevřela oči. Pamatuju si to, jako by to bylo včera.
"Tak co, už jsi ji dostala?" Nějaký dívčí hlas.
"Ještě ne." Krátká stručná odpověď, ovšem nepravdivá.
"Kašlu na to, končím se sázkou." Řekne jednoduše.
Zalapám po dechu a ona se vyděšeně otočí.
Utíkám pryč. Ignoruju volání.
Když se mi tohle vybaví, vhrknou mi slzy do očí a potichu bolestně vzlyknu. Říkalas mi, že mě miluješ, říkalas mi princezno. Vždycky když jsme byly spolu, tvrdila jsi mi, že já jsem to jediné v tvém životě co tě dělá šťastnou. A já ti jen bláhově věřila. Dala jsem ti svoje srdce a ty jsi ho pošlapala. Připadám si jako prázdná schránka, tělo bez duše a můžeš za to ty.
Letmé doteky rukou a nesmělé polibky.
Takhle to všechno začalo. Vždycky když ses mě dotkla, projelo mnou mravenčení a já měla pocit, že vyletím z kůže, srdce mi tlouklo jako splašené a já věděla, že jsem se do tebe zamilovala.
"Jsi nádherná." Pošeptáš mi do ucha.
"Byla to krása, tolik tě miluju." Nepřestáváš s něžnými slůvky a já pomalu usínám.
Naše první milování, bylo tak nádherné. Plánovaly jsme si společnou budoucnost, pamatuješ? Zajímalo by mě, jestli jsi mě alespoň chvíli milovala. Jestli jsi alespoň na jeden okamžik cítila to samé jako já.
"Co si o sobě myslíš? Vypadni, už nikdy tě nechci vidět!" Řeknu naštvaně a přibouchnu dveře, ale ona do nich strčí nohu.
"Prosím, vyslechni mě." Řekne a vklouzne do bytu.
"Ale já tě nechci poslouchat, vypadni." Ukážu na dveře.
"Prosím, dej mi minutu." Má slzy v očích.
"Neobtěžuj se, já to chápu, byla jsem sázka, nic víc a teď prosím odejdi."
Snažím se zadržet slzy.
"Poslouchej mě, ze začátku jsi byla sázka, byla jsi prostě ta divná lesba, se kterou se bavili jen outsideři …" Nadechne se.
" … a my s holkama jsme se domluvily, že tě do měsíce dostanu do postele, jenže čím víc času jsem s tebou trávila, tím víc jsem zjišťovala, jak jsi dokonalá a tak jsem včera tu sázku zrušila." Slzy jí stékají po tváři.
"Lžeš!" Rozbrečím se.
Přejde ke mně a obejme mě.
"Nesahej na mě." Vysmeknu se ti.
"Nenávidím tě! Jak jsi mohla být vůbec tak bezcitná? Myslela jsi vůbec na to, jak mi bude, až zjistím, že jsem byla jenom blbá sázka?" Křičím.
"Je mi to líto." Zašeptá zničeně.
"Na to jsi měla myslet dřív, teď prosím běž." Otočím se k ní zády.
Za chvíli se ozve bouchnutí dveří a tiché sbohem. S pláčem se svezu na zem.
Myslela sis, že tímhle to spravíš, ale nespravila. Nenáviděla jsem tě a zároveň milovala. Vyhýbala jsem se ti, jak to jen šlo. Všichni si o nás povídali, bylo mi to jedno, stejně mě pomlouvali i předtím. Vždycky, když jsme se setkaly pohledy, viděla jsem v tvých očích smutek a prosbu o odpuštění. Každý den jsem před bytem nacházela růži, vědělas, jak moc miluju růže.
"Odpustíš mi to někdy?"
Zrovna byla hodina a my dvě se potkaly na záchodě.
Mlčky přikývnu.
Odpustila jsem jí to už dávno.
Přijde ke mně a chce mě obejmout. Zastavím jí.
"To, že jsem ti odpustila, neznamená, že tě beru zpět. Odpouštím ti, ale už se nikdy neuvidíme, stěhuju se, tak zapomeň." Pohladím jí po tváři a kousnu se do rtu, jen abych se nerozbrečela.
"C-co?" Vydechne zničeně.
"Sbohem." Věnuji jí poslední pohled a odcházím.
Léta plynula a já se stala dospělou. Nikdy jsem na tebe nezapomněla a také jsem nikdy nenašla vážný vztah. Proklínala jsem tě, každou jsem s tebou srovnávala, žádná nebyla dost dobrá.
Pak, jednoho dne jsem tě spatřila, jak stojíš na zastávce a mokneš. Jen jsem se pousmála a vykročila k tobě, vstříc nové budoucnosti s tím, že minulost je minulostí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jojo Jojo | 3. března 2014 v 0:29 | Reagovat

oh, to je tak hezký. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama