Druhá šance

27. srpna 2010 v 18:45 | Yuri |  Jednorázovky
Jednorázovka, která mě prostě napadla.
Může člověk dostat druhou šanci, když udělá chybu, které strašně moc lituje?


Když jsem tě poprvé uviděla, uvěřila jsem na lásku na první pohled. Doslova jsi mi vzala dech. Ještě teď si pamatuju, jak jsme se seznámili, bylo pondělí, pršelo a ty jsi mě vzala pod deštník, protože jsi viděla, jaký mám zoufalý výraz. Začali jsme si povídat poté se i setkávat a později to přerostlo v něco víc. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsi mi řekla, co ke mně cítíš. Byla jsem šťastná jako nikdy v životě. Náš první polibek byl dokonalý a já nikdy nezapomenu chuť tvých rtů. Moje srdce patřilo jenom tobě.
Začali jsme spolu chodit, zezačátku jsme to drželi v tajnosti, ale pak jsme se rozhodli, že je nám jedno co si o nás kdo myslí. Kéž by.
Myslela jsem, že mě nic nerozhodí, že hloupé řeči a úšklebky půjdou ignorovat, ale nešly. Holky se mě začaly štítit, cítila jsem jejich podezíravé pohledy, když jsme se v šatně převlékaly, marně jsem jim vysvětlovala, že mě nepřitahuje každá holka. Slyšela jsem jejich pomluvy, věděla jsem, že každý dotyk předtím, každé přátelské objetí, teď vidí v úplně jiném světle a myslí si, že jsem se jich dotýkala, jen protože jsem na holky. Věděla jsem, že se jim hnusím. Ty opovrhovačné pohledy. Nešlo to vydržet. Rozhodla jsem se.
Nikdy nezapomenu na tvůj výraz, když jsem se s tebou rozešla. Nezapomenu slzy ve tvých očích, když jsem ti vysvětlovala důvodu. Trhalo mi to srdce, ale já musela, nebyla jsem dost silná na to, abych to zvládla.
Začala jsem chodit s jedním klukem, ostatním jsem řekla, že to s tebou byl jen úlet, takové pobláznění a sama sebe jsem o tom také přesvědčovala a všechno to bylo zpátky ve starých kolejích.
Když jsi se 2 týdny neukázala ve škole, začala jsem se o tebe bát. Od tvých spolužáků jsem se dozvěděla, že ses odstěhovala. Probrečela jsem tehdy celou noc, nenáviděla jsem se, za to co jsem ti udělala, nenáviděla jsem se za to, že jsem byla tak slabá, ale čas se nedal vrátit, bohužel.
Můj život pozbyl smyslu a já byla jen prázdná schránka, tělo bez duše.
Rozešla jsem se se svým klukem, stejně jsem k němu nic necítila, od spolužáků se úplně distancovala a všechno mi bylo jedno.
Dodělala jsem střední a chystala se na vysokou. A tehdy se stal zázrak, když jsem poprvé vešla do třídy a uviděla tě, nevěděla jsem, co mám dělat. Propalovala jsi mě pohledem a já se třásla po celém těle. Odtrhla jsi ode mě svůj pohled a stočila hlavu někam pryč. Zabolelo mě to, ale já byla rozhodnutá, že se nevzdám, že tě získám zpátky.
Odpoledne jsem, ale byla sražena realitou tvrdě k zemi, když jsem tě viděla líbat jinou. Moje srdce bylo opět na kousky. Kousala jsem se do rtu, abych se nerozbrečela. Dívala jsem se, jak ji držíš v náručí a hladíš po vlasech, strašně jsem na ni žárlila. Utíkal jsem pryč a cítila tvůj pohled v zádech.
Když jsme se druhý den potkaly, bylo mi jako by mi někdo vytrhl srdce z hrudi a zašlapal ho hluboko do země. Chtěla jsem se na patě otočit a utéct co nejdál od tebe, ale nešlo to, byla jsem tvým pohledem přikována k zemi. Přišla jsi ke mně, byla jsi tak blízko, cítila jsem tvoji vůni, chtěla jsem tě obejmout, políbit a pak tě už nikdy nepustit. Dívali jsme se na sebe snad celou věčnost. Potom jsi beze slova odešla a já nic nechápala.
Měsíce ubíhali a my se znovu sblížily. Byly z nás nejlepší kamarádky, a i když jsem cítila něco víc, nechtěla jsem ti narušovat tvůj vztah. Udělala jsem chybu a pykala za ni.
Jednou večer jsi za mnou přišla s ubrečenýma očima a mě to lámalo srdce. Nechtěla jsem tě vidět smutnou. Dozvěděla jsem se o tvém rozchodu s ní. Zahořel ve mně plamínek naděje. Ten večer jsem tě utěšovala, ale pak se to nějak zvrtlo a my se pomilovaly. Nelitovala jsem toho, ale ty očividně ano, protože jsi se mnou od toho večera nepromluvila. Nic jsem nechápala. Vyhýbala ses mi a já byla opět smutná.
Zrovna jsem seděla v prázdné třídě a ty jsi vešla, vzhlédla jsem k tobě s otázkou v očích, mlčky jsi ke mně přešla a políbila jsi mě. Z toho polibku jsem cítila veškeré tvoje city. Přitáhla jsem si tě do náruče a už nikdy jsem tě nechtěla pustit.
Daly jsme se znovu dohromady a já věděla, že jsem dostala druhou šanci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | E-mail | 31. října 2010 v 19:43 | Reagovat

Jak tak čtu tvoje povídky... je to nádherný. Hrozně se mi to líbí. Zajímalo by mě, jestli to píšeš podle skutečnosti, nebo je to smyšlené? Pokud by sis na mě náhodou našla čas, ráda s tebou poecám třeba na icq 560498388 :)

2 clare clare | 10. listopadu 2010 v 8:14 | Reagovat

jj je to moc pěkný, lepší jsem nečetla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama